„Tamní optiku poškodil křeček, který si v blízkosti HDPE chráničky vybudoval hnízdo a následně se pustil do 16vláknového kabelu,“ líčí situaci na místě činu Libor Silvestr z Quantcomu. „HDPE trasa je uložena v hloubce přibližně jednoho metru pod zemí, což pro křečka nebyl vůbec žádný problém,“ dodává. Nezbedný hlodavec byl po odchytu bez újmy převezen do bezpečné vzdálenosti od optické trasy, závadu na kabelu se technikům podařilo úspěšně opravit. Jak ale zjišťování takové poruchy vlastně probíhá?

Detekce konkrétního místa poškození zpravidla vychází z plánů projekce vytvořených v době, kdy se daný kabel zakopával do země, ne vždy se na ni však lze spolehnout. „Konkrétně trasa u Dřevčic, kde se oprava řešila, byla zdokumentována v roce 1994, dle plánů se tedy příliš řídit nedalo,“ vysvětluje Silvestr. Kvůli nedostatečným podkladům byl servisní tým nucen obrátit se na jiný způsob lokalizace poruchy optického spoje a využít pomoci moderní technologie.

Jednou z nejspolehlivějších metod je v tomto případě bezesporu měření a analýza pomocí optického reflektometru OTDR (z anglického Optical Time Domain Reflectometer, pozn. red.). Zařízení pracuje na principu Rayleighova rozptylu světla, který vzniká v důsledku nepravidelnosti struktury materiálu optického vlákna, mikroskopických změn hustoty materiálu a změn indexu lomu.

Před započetím samotného měření je v reflektometru třeba přednastavit určité parametry, například měřenou vlnovou délku, délkový rozsah měření či skupinový index lomu vlákna. Prostřednictvím polovodičového laseru přístroj následně začne do optické trasy vysílat sérii krátkých impulzů o délce několika nanosekund až několika desítek mikrosekund. Podle toho, jak rychle se světelný odraz těchto impulzů vrátí zpět k začátku připojené trasy, se následně matematickou analýzou vyhodnotí pravděpodobné místo poruchy.

Délka optických pulzů ovlivňuje měřený dosah a korektnost výsledků – správné nastavení měrných kritérií je proto klíčem k úspěchu. „Při měření vzdálenosti na trase optického kabelu je navíc nutné zohlednit takzvaný Helix faktor, který udává hodnotu rozdílu mezi fyzickými délkami samotného kabelu a zakabelovaného optického vlákna,“ upozorňuje Silvestr. Dodává, že se tato odchylka většinou pohybuje kolem 2 %, což znamená, že skutečná délka vlákna bývá přibližně o 2 % větší než celková délka kabelu.

Po dokončení měření metodou OTDR se zjištěná vzdálenost v terénu doměří trasoměrem, který má jednoduchou a odolnou konstrukci a místo závady dokáže určit s přesností na jednotky metrů. Po provedení ruční sondy pak většinou musí nastoupit mechanizace, odpovídající místním podmínkám. V tomto případě se jednalo o krumpáč a lopatu.